Následovníci sv. Cyrila a Metoděje, sv. Pětipočetníci

Tímto výrazem jsou, zejména ve slovanských církvích, označováni nejznámější žáci a spolupracovníků – Gorazd, Kliment, Sáva, Naum a Angelár. Cyrilometodějských žáků bylo mnohem více, ovšem jména těchto pěti nám historie v písemných pramenech dochovala. Pro samostatné označení pětice žáků pak bývá používán název „Svatí Pětipočetníci“. 


Svatý Gorazd, jediný mezi nimi moravského původu, se v pozici Metodějova nástupce na moravském biskupském stolci dlouho neohřál. Než stačil odejít do Říma, aby tam osvědčil svou pravověrnost, byl smeten vlnou převratu podobně jako ostatní jeho druhové. O jeho dalším osudu toho víme velmi málo a některé skromné zmínky si konkurují. Zjednodušeně můžeme vycházet ze tří základních tezí. První z nich říká, že když docházelo na konci devátého století na Moravě k obnovení samostatné církve, papežští legáti (arcibiskup Jan a biskupové Benedikt a Daniel) vysvětili na moravského biskupa právě svatého Gorazda. V tom případě by Gorazd skutečně nakonec nějakou dobu v moravské církvi (která měla čtyři diecéze) jako biskup působil. Podle druhé teze odešel Gorazd na sever do krakovska. Tomu by snad nasvědčovala stopa v jednom středověkém kalendáři ze 14. století, kde je Gorazdovo jméno, společně s dalšími, uvedeno. Třetí, možná nejpravděpodobnější teze, uvádí, že poté, co byli za zvláštních okolností (těmi se myslí nenadálé zemětřesení) naši Pětipočetníci propuštěni z vězení, byl společně s nimi vyhnán v zimě 885/886 směrem k Dunaji. Prchali nazí, zpočátku na kopích vojáků, museli se skrývat. Podařilo se jim překročit Dunaj a dostali se do Bělehradu, kde se jich ujal náčelník pevnosti Boritakan (Voritakan). Ten je odeslal k caru Borisovi, jež Pětipočetníky vřele přijal. Podobně jako Rostislav na Moravě chtěl totiž i Boris ve své říši zřídit samostatnou církevní, nezávislou organizaci a věděl, že k tomu potřebuje místní vzdělané slovanské duchovenstvo. Někde po cestě se však druhové pravděpodobně rozdělili. Podle některých zmínek pak Gorazd krátce působil na Ochridu v dnešní Makedonii, tedy ještě před svatým Klimentem, k němuž se ještě dostaneme. Zajímavé stopy se ovšem nacházejí v Dnešní Albánii, která v té době byla součástí Bulharské říše. Podle některých názorů Gorazd nakonec působil v Glavenici, kterou někteří badatelé umísťují do oblasti dnešního města Ballsh. Tam měl být podle této třetí teze Gorazd také pochován. Později prý byly jeho ostatky před tureckým nebezpečím mnichy z tamního kláštera přeneseny do Bělehradu, dnešního Beratu. V katedrálním chrámě Zesnutí Přesvaté Bohorodicev Beratulze vidět ikonu svatých Sedmipočetníků, z nichž dva leží před ostatními na břehu řeky a nápis na ikoně hlásá, že tito dva spočívají ve stěně beratské pevnosti. Oněmi ležícími, podle pozdější tradice umučenými, světci jsou Gorazd a Angelár. Podle některých zmínek však Angelár na následky útrap na cestě do vyhnanství brzy umírá a společně s Gorazdem v oblasti Glavenice působí svatý Sáva, o němž nemáme prakticky žádné další historické záznamy.

Mnohem bohatější materiál se dochoval o dvojici posledních Pětipočetníků, svatém Klimentu a svatém Naumu. Svatý Kliment byl rodem Bulhar resp. Makedonec (území dnešní Makedonie bylo rovněž součástí Bulharské říše). Proto se paradoxně ze svého vyhnanství radoval, neboť se vracel domů.  Nejprve působil v tehdejších centrech Bulharské říše Plisce a Preslavi. Bulharský car Boris, který ve svém křtu přijal jméno Michal (podle svého kmotra byzantského císaře Michala III.), ho pověřil učitelstvím. Kliment byl nesmírně schopný, literárně zdatný a snad i umělecky nadaný. Během krátké doby vyučil údajně 3500 žáků, které pak po skupinách čítajících kolem 300 členů vysílal do dvanácti svěřených okrsků. Kliment pokračoval v literární činnosti, kterou započal ještě se svatými soluňskými bratry na Velké Moravě. Podle některých teorií by mohl být autorem životopisů svatého Konstantina – Cyrila i svatého Metoděje (podle jiných byl autorem životopisu Metodějova svatý Gorazd).  Borisův nástupce, syn Simeon, pak Klimenta jako biskupa velického pověřil církevní správou. V učitelském úřadě Klimenta nahradil svatý Naum. Ten vybudoval na břehu Ochridského jezera (v dnešní Makedonii) monastýr s chrámem svatých Archandělů, kde byl po své smrti v roce 910 také pohřben. Kliment se usídlil ve svém monastýru v Ochridu, podle čehož je nazýván Ochridský. Po smrti svého druha Nauma spravoval církev ještě 6 let a 27. července roku 916 (podle tzv. starého – Juliánského kalendáře) zemřel. Byl pohřben ve svém chrámu. Později byly jeho ostatky z obav před znesvěcením přemístěny do chrámu Přesvaté Bohorodice Perivlepty v Ochridu. Z Klimentova chrámu pak Turci udělali mešitu. Před několika lety byl na místě mešity opět vybudován původní chrám, zasvěcený svatému Klimentu a svatému Pantelejmonu a ostatky svatého Klimenta sem byly opět přemístěny.

 

Zdroj: Svatí Cyril a Metoděj a Sedmipočetníci, přednáška – Modrá u Velehradu, 4. července  2012, Prot. Mgr. Kliment Petr Koutný