Historický, kulturní a duchovní odkaz raného středověku v období mezi lety 800-1000 n. l.

Období mezi lety 800-1000 n. l. má v středoevropských dějinách zvláštní význam. Toto období bylo pro mnohé středoevropské národy časem jejich vstupu na scénu dějin a pro několik států časem jejich formování a zrodu. Do tohoto období sahají kořeny a tradice stávajících států ale i kulturních, historických a politických vztahů mezi nimi. Po neklidných a rušných dobách poznamenaných postupným rozpadem Římské říše, přesuny kmenů i celých národů se v 8. století začal proces konsolidace. Francká dynastie Karlovci sjednotila pod svůj vliv západ Evropy. Na druhou stranu, v jihovýchodní Evropě, vzrůstal vliv a význam vznikajícího Bulharska, které se vymanilo z vlivu Byzance.


Rozmach Franské říše na přelomu 8. a 9. stol. byl příčinou zániku avarského Kaganátu ve středním Podunají. Byl však také impulsem pro formování nových mocenských a politických útvarů ve východoalpském prostoru, Chorvatsku, Dalmácii, Zadunají, ale i severně od Dunaje v Nitransku, na Moravě a v Čechách. Knížectví, které zde vznikly, byly zárodky budoucích státních celků - Rakouska, Chorvatska, Srbska, či státu, který byl nazýván v pozdějších písemných pramenech Velkou Moravou. Pozdější oslabení centrální francké moci v tomto prostoru dalo možnost pro vznik Uherska a Rakouska. V té době se zde otevřely i brány pro šíření křesťanství. Území středního Podunají a Velké Moravy bylo oblastí, kde se v té době setkávali zájmy a vlivy Byzance se zájmy a vlivy Franské říše. Mise sv. Cyrila a sv. Metoda byla významným pokusem o přemostění těchto dvou kulturně-politických oblastí a jejich misijní pouť spojuje široký prostor kolem Dunaje.

(Zdroj: Peter Bednár, Archeologický ústav SAV)