Nekropole: Jedinou dnes viditelnou část nekropole v Akvileji tvoří pět pohřebišť podél vedlejší cesty vedoucí mimo město. Ohrazené pozemky, všechny stejně široké, ale různě dlouhé, patřily pěti akvilejským rodinám. Hroby obsahovaly četné pohřby provedené spalováním nebo inhumací, datované mezi 1. a 3. stoletím n. l. Pohřby obsahovaly také artefakty, které jsou vyzvednuty a uloženy v Národním archeologickém muzeu.

Starobylý říční přístav: Dnes evokuje archeologická procházka, která byla ve třicátých letech minulého století provedena mezi areálem baziliky a zbytky říčního přístavu - takzvaná "via Sacra" - a sleduje starověký vodní tok napříč římskou osadou, který byl široký téměř padesát metrů. Západní přístaviště z kvádrů istrijského kamene je viditelné v délce asi 400 metrů a je umístěno na dvou různých úrovních v souvislosti s přílivem a odlivem, s vodorovnými kotvícími kruhy a svislými přístavišti. Na zadní straně jsou sklady a dlážděné ulice, které spojovaly řeku s tržišti a fórem. Kotvily zde lodě různých velikostí z celého Středomoří a dnes je to jeden z nejlépe dochovaných příkladů přístavních zařízení z římské doby.

Dům Tita Macera: Obydlí se rozkládalo na ploše asi 1500 metrů čtverečních mezi dvěma dlážděnými ulicemi města, uvnitř bloku, do něhož se vrátily některé z nejcennějších mozaik, které jsou nyní vystaveny v Národním archeologickém muzeu, a mozaika "Dobrého pastýře", která se prozatímně nachází v Palazzo Meizlik. V domech se nacházejí fragmenty stěn a podlah z různých epoch, a to z 1. až 4. století n. l. Střední část lokality zabírá jedna obytná jednotka. Na severu lze některé zbytky zdí a mozaikových podlah vztáhnout ke třetímu obydlí. Nedávný nález nápisového závaží umožnil identifikovat možného majitele, kterým byl jistý Titus Macrus. Zlepšení areálu zahrnuje rekonstrukci objemů antického dómu a naučnou stezku po místnostech domu.

Domus a biskupský palác Návštěvníci budou moci podniknout vzrušující cestu zpět v čase, hluboko do podzemí starověkého města Aquileia, a prohlédnout si dům z 1. a 2. století, stejně jako velkou část mozaikové podlahy a zdiva biskupského paláce postaveného v 5. století.

Starověké trhy | Oblast Pasqualis: Vykopávky provedené v letech 1953-1954 na jihozápadním konci starověkého města odhalily dva úseky hradeb postavených v pozdní antice (4.-5. stol. n. l.) a za nimi tři venkovní prostory. Dnes viditelné odkryté plochy, vydlážděné pískovcem a znovu použitým materiálem, byly interpretovány jako tržiště, kolem nichž byly rozmístěny lavice obchodníků, kryté dřevěnými konstrukcemi nebo zděnými portiky.

Římský dům | Oblast CAL: Některé obytné čtvrti vyrostly vně nejstarších republikánských hradeb města Aquileia, bezprostředně na západ od jeho hlavní silnice, která se shoduje s dnešní silnicí SR 352. Zbytky patří k řadě obydlí a do různých období urbanistického vývoje Aquileie. Svědčí to o tom, že domy byly v průběhu času (od 1. do 4.-5. století n. l.) několikrát upravovány, renovovány a seskupovány. Archeologická lokalita Fondo CAL je na severu přehlédnuta velkou apsidovou halou, která je nyní chráněna pod moderní stavbou, dříve byla představována jako sloupový dvůr. Sál, původně identifikovaný jako raně křesťanská oratoř pro přítomnost mozaikové podlahy "Dobrého pastýře" (4. stol. n. l.), je dnes považován za reprezentační místnost v domě bohatého majitele.

Decumanus z Aratria Galla Dekumanus Aratria Galla byl objeven v 70. letech v úseku dlouhém asi sto metrů. Od východu na západ spojoval říční přístav s Fórem a divadlem: přehlížela ho civilní bazilika a její pozůstatky si můžete prohlédnout v archeologickém areálu, který nedávno získala nadace Aquileia. Dodnes neporušená vozovka byla zhotovena z trachytu, sopečné horniny z Eugejských kopců. Podle dvou dvojitých nápisů, které někteří badatelé vztahují k této ulici, bylo dláždění aktem velkorysosti ženy, Aratrie Gally, odtud název konvenčně přisuzovaný decumanu. Když byly postaveny "klikaté" hradby, datované do 6. století, zůstal decumanus v užívání, i když mimo městské hradby.