Založení hlavního města

Město bylo založeno v roce 681 n. l. chánem Asparuchem, vládcem Protobulharů. Po svém rozhodujícím vítězství nad byzantskou armádou založil nový stát a nové hlavní město, které mělo sloužit jako jeho politické, vojenské a kulturní centrum. Asparuch si vybral strategickou polohu v údolí obklopeném plošinami, které poskytovaly vynikající pastviny a nacházely se na křižovatce hlavních cest.

Od dřeva ke kameni

Pliska byla původně postavena ze dřeva. Archeologický výzkum odhalil, že první stavby, včetně královských paláců, byly ze dřeva. Počátky města však byly bouřlivé, poznamenané řadou válek s mocnou Byzantskou říší. V roce 811 n. l. byzantský císař Nikephoros I. Plisku vyplenil a vypálil do základů.

Po tomto zničujícím útoku začal chán Omurtag s obrovským úkolem přestavby hlavního města, ale tentokrát použil kámen. Nové město bylo svědectvím síly a odolnosti říše, pyšnilo se působivým opevněním, velkým kamenným palácem a složitým vodním systémem.

Přestup ke křesťanství

Nejzásadnější okamžik v historii Plisky nastal za vlády knížete Borise I.. V roce 864 n. l. konvertoval ke křesťanství, což sjednotilo různorodé obyvatele říše a přivedlo Bulharsko do křesťanského světa. Pliska stála v centru této proměny. Pohanské chrámy byly nahrazeny křesťanskými kostely, přičemž nejvelkolepější byla Velká bazilika, jeden z největších kostelů ve středověké jihovýchodní Evropě.

Město se stalo také majákem slovanské gramotnosti a kultury. Poté, co byli učedníci Cyrila a Metoděje — tvůrci hlaholice a později cyrilice — vyhnáni z Velké Moravy, kníže Boris I. je v Plisce uvítal. Právě zde pokračovali ve své práci, založili literární školu a šířili nové písmo, které formovalo identitu bulharského národa a velké části slovanského světa.

Konec jedné éry

V roce 893 se Borisův syn, car Simeon I., rozhodl přesunout hlavní město do nedalekého Preslavu. Toto rozhodnutí symbolizovalo úsvit nového, pokřesťanštěného bulharského státu a jeho „zlatý věk“ kultury. Pliska postupně ztratila svůj politický význam a nakonec byla opuštěna a ponechána v ruinách poté, co byla zničena masivní invazí v 11. století. Dnes slouží zbytky tohoto kdysi slavného města jako mocná historická památka, která vypráví příběh národa, jenž se zrodil v bouřlivé, ale nakonec vítězné minulosti.